Jak už jistě víte, Thajsko se do našich srdcí tak úplně nezarylo. Což je taky důvod, proč jsem si s posledním článkem dávala tak na čas. Prostě se mi do něj pořád tak nějak nechtělo. Nicméně výlet to byl hezký a myslím, že by byla škoda vám neukázat fotky :). Tak se pojďte s námi podívat, jak jsme se jednoho dne na Phi Phi rozhodly navštívit Long beach.

Pláže, které se nacházely v blízkosti našeho hotelu, byly přeplněné lidmi. A to nás vždycky odrazuje. Pak nám v hotelu poradili, ať zkusíme právě Long beach, na které by měl být ten nejjemnější bílý písek. Pláž je docela vzdálená od centra a cesta k ní vede džunglí. Ideálka! Teda do doby, než cesta začala připomínat spíš nějaký trek nebo ferratu, kdy se střídala džungle se skálou. Ono v 50 stupních a v žabkách, jakoby nic moc, že jo.. :)). Hned nám došlo, proč se nedoporučuje tuto cestu absolvovat za tmy. Ale ta krásná příroda za to stojí.

 

 

 

Asi s ohledem na to vedro, nám cesta přišla skoro nekonečná. Stále jsme míjely menší plážičky, které ovšem nebyly moc vhodné na koupání nebo ležení. Až konečně po posledním, celkem dramatickém sestupu, se nám otevřela Long beach. No a naše překvapení nebralo konce. Ovšem ne údivem, ale zhrozením, že na pláži je hlava na hlavě a není tam snad metr čtvereční volný. Rychle jsme začaly řešit, jak z týhle prekérky ven, protože zůstat jsme tam nechtěly ani minutu. Prokličkovaly jsme přeplněnou pláží a zeptaly se jednoho místňáka, jestli poblíž není jiná pláž, která není tak obsypaná turisty. Dostalo se nám odpovědi, že za “kopcem” se nachází trošku větší pláž, o které se moc neví, protože v okolí není žádná síť hotelů a tak za 10 minut chůze jsme tam. Tak nějak už se nám nechtělo věřit jejich odhadům času a tak jsme využily místní lodní taxi, který je pro nás vždycky zážitek. A skutečně nás odvezl na krásnou pláž víceméně bez lidí, kde byla krásná průzračná voda a jemný písek. Na náš dotaz, jak se dostaneme zpátky odvětil, že musíme přes ten zmíněný kopec, protože tu nemůžou kotvit lodě, protože bude za chvíli odliv. No pecka :)).

 

 

 

 

 

Na pláži jsme si to užily, ale vzhledem k tomu, že jsme cestou strávily daleko delší čas, než jsme počítaly, jsme tam zůstaly něco málo přes hodinku. Pak se začaly nějak honit mraky a vypadalo to na pěknou bouřku, tak jsme se přes “kopec” vydaly hledat Long beach, odkud jsme zase vzaly lodní taxi, které nás odvezlo přímo do přístavu, který byl kousíček od našeho hotelu.

Po celém dnu nám pěkně vyhládlo a tak jsme vyrazily hledat, kde naplníme naše bříška. Už dříve nás zaujal malý podnik, který se jmenoval Basil green a když jsme viděly, že mají volno, zavítaly jsme tam. A rozhodně jsme neudělaly chybu. Obsluha byla extrémně milá, což jsme v Thajsku moc nezažily, a daly jsme si výborné žluté curry. A bylo to poprvé, co nám v Thajsku curry chutnalo. Musím taky zmínit, že v podniku měli akci 1+1 na strawbery daiquiri, čehož jsme značně využívaly a celkem slušně se tam picly. Myslím, že to bylo naprosto stylové zakončení našeho dne a vlastně vůbec pobytu na ostrově Phi Phi, protože další den už jsme se lodí přesouvaly na Phuket, kde nás v centru Patongu čekaly poslední 2 noci před odletem zpátky na Bali. Z Patongu už žádný článek nebude, protože tam už jsme strávily čas spíše nákupy v místní nákupním centru a hodováním v místních restauracích. Což v nás nezanechalo takové stopy, aby si to zasloužilo čestné místo na blogu :).

 

 

 

 

A tímto článkem jsme právě završily naše zážitky z Thajska a právě se rozhodujeme, kam se vydáme v únoru. V užším výběru je Kambodža, Laos a nebo Kuala Lumpur. Nějaké doporučení? :)) Nejradši bysme navštívily všechny zmíněné destinace, ale na to bohužel už asi nebude dost času, protože na přelomu března a dubna nás čeká Srí lanka a do června chceme navštívit ještě několik indonézských ostrovů, jako třeba Nusa Penida, Lombok nebo Gili (a Kopejda pořád plánuje cestu na Jávu, kde má asi miliardu míst, které prý musíme navštívit).

Mějte se krásně!