Přišla nám spousta dotazů, jestli jsme v pořádku, že jsme dlouho nic nenapsaly, nepostovaly fotky atd. Jsme v pořádku, ale po příjezdu z Thajska jsme potřebovaly trochu vypnout a tak nějak se hodit do pohody. Přece jen jsme toho během těch 14 dní dost procestovaly a ty neustálé přesuny v kombinaci s velkým vedrem nám daly ve výsledku docela zabrat. Nicméně už jsme zase v plné polní a těšíme se na zážitky na Bali. Navíc za náma přijede Silvestr oslavit kamarád, tak se nemůžeme dočkat, jak společně procestujeme zase další kus tohoto nádherného ostrova. A teď už (ne)jen o tom, jak jsme se ve sto stupních šplhaly na vyhlídku na Phi Phi.

Ráno nás probudily sluneční paprsky, které nás lechtaly na nose skrz zatažené závěsy… Na Phi Phi jsme plánovaly zůstat jen 3 dny, proto jsme se hned první den rozhodly, že se vydáme na jeden z view pointů, které tento ostrov nabízí.

To, že to nejspíš nebyl úplně nejlepší nápad, jsme zjistily hned potom, co jsme se totálně splavené přikodrcaly k výchozímu bodu a před náma byla asi miliarda prudkých schodů nahoru. Jak nečekané, když chcete vidět ostrov z ptačí perspektivy :)). Ale my pořád tak nějak naivně doufáme, že jednou místo prudkých schodů narazíme na nějaké pozvolné stoupání :)). Slunce pálilo o sto šest, nepohla se ani větvička, vlhkost dosahovala svého maxima a my se s hlasitým funěním pouštěly do prvních desítek schodů. V půlce už jsme těžce lapaly po dechu a šaty by se daly ždímat, ale hnala nás vidina blížícího se prvního bodu. A už ten stál opravdu za to!

 

 

 

 

 

Zaplatily jsme nějakých 20 bahtů na osobu a už se mohly kochat výhledem na moře, útesy a celé městečko, které se nám rozprostíralo pod nohama. I přesto, že jsme byly zbořené jako Hirošima, neváhaly jsme ani minutu a vydaly se po cestičce výš, k bodu číslo 2. Tam už sice nevedly klasické schody, ale po úzké cestičce se stoupalo směrem vzhůru a nakonec jsme konstatovaly, že to bylo možná horší, než už dříve zmíněné schody. Upřímně, po cestě jsem v hlavě oprašovala své znalosti první pomoci, protože Kopejda vypadala, že ji bude opravdu potřebovat (na její obranu ovšem musím dodat, že na zádech táhla batůžek o váze jednoho Balijce). Ovšem posbírala všechny své síly a my se úspěšně vyškrábaly nahoru. A výhled byl znovu dechberoucí. Dvě pobřeží seshora vypadají jako motýl.

 

 

 

 

 

Chvilku nám trvalo, než jsme se pokochaly a odpočinuly si. Pak už jsme se vydaly zpět do městečka a za odměnu se šly posilnit do místního fancy bistra na ten nejlepší avokádový hummus a avotoast s uzeným lososem. A to je náš recept na to, jak zapomenout na to utrpení, které vždycky musíme absolvovat, aby jsme se dostaly k nádherným výhledům. JÍDLO! :))

 

 

 

 

Na příště pro vás máme nachystaný ještě článek z Thajska, jak jsme putovaly džunglí k Long beach a vyzkoušely místní lodní taxi. Potom už se můžete těšit na další zážitky z Bali (a že jich není málo).

Mějte se krásně!