První díl našeho putování po Srí Lance si můžete přečíst tady. V tomto díle navážu na “českého”, tuk-tukáře, který nás přemluvil k celodennímu výletu. Druhý den našeho pobytu v Kandy nás v 8 ráno dle dohody zmiňovaný “český” tuk-tukář vyzvedl a jako první jsme vyrazily do sloní vesnice. Cesta trvala docela dlouho vzhledem k technickému stavu tuk-tuku. Ovšem naskýtaly se nám krásné výhledy. Cestou jsme ještě koupily několik kilo banánů pro sloníky.

Here you can read the first post from our Sri Lanka trip. This post will be about wannabe Czech tuk tuk guy with whom we were on whole-day trip as I mentioned in the previous post. He pick up us on our second day in Kandy and took us to the elephant village as our first stop. The journey was really long due to the terrible technical condition of his super-Czech vehicle. But the view was amazing! We also stopped to buy some bananas for elephants and coconuts for us.

 

 

 

Ovšem po příjezdu do vesnice nás čekalo první velké zklamání. Pod pojmem sloní vesnice si představuju něco jiného, než sotva tři slony v důchodovém věku. Ostatní byli údajně na nějaké akci. Zaplatily jsme nekřesťanské vstupné za to, že slona nakrmíme banány, které jsme koupily po cestě, můžeme se s ním fotit a nebo ho umýt v řece. Slušný byznys. Nicméně slona jsme nakrmily, něco málo vyfotily a vydaly se s ním k nedaleké řece ho “okoupat”. Jízdu na slonovi jsme striktně odmítly i přesto, že neměl žádnou konstrukci, ale jen koberec. Tak jako tak si myslím, že slon není zvíře, na kterém by se mělo jezdit.

Entering the elephant village was a big disappointment for us – we expected a little bit more than 3 over-aged elephants. The rest of the elephants supposed to be in some hindu celebration. We paid huge amount of money as an entrance fee just to feed the elephant by our own bananas, take some pictures and wash him. That’s what I call smart business. Anyway we fed him, took few pictures and “washed” him in a small river. We strictly refused the elephant ride even he didn’t have any construction on his back ‘cos we think that elephant is not the type of animal you should ride.

 

 

 

 

Po sloní vesnici následovala návštěva spice garden neboli bylinkové zahrady, kterých je na Srí Lance opravdu požehnaně. Tím se náš dojem z výletu trochu vylepšil, v zahradě se nám líbilo opravdu moc. Vstupné se neplatí. Hned u vchodu se vás ujme zaměstnanec, zahradou vás provede a o jednotlivých bylinkách či koření vám dá malou přednášku, ukáže, dá přivonět… Přišlo nám zajímavé vidět, jak roste třeba kardamon, skořice, vanilka, zázvor a mnoho dalšího. Před koncem prohlídky se nás ujaly dvě místní “dělnice”, které nám udělaly masáž obličeje, natřely ruce zajímavým olejem a nebo namasírovaly lýtka. Dělají to zdarma, ale samozřejmě očekávají nějaké peníze a my jim je mile rády daly, protože si je zasloužily. Jak už jsem říkala, vstup je zdarma, ale jejich provoz v podstatě stojí na tom, že vždycky mají vlastní obchůdek, kde prodávají produkty z místní zahrady. Četly jsme o tom, že vás většinou budou intenzivně tlačit ke koupi. Musím upřímně říct, že na nás nikdo žádný nátlak nevyvíjel a i přesto jsme pár produktů zakoupily. Za prvé nás prohlídka zaujala a za druhé jsme je chtěly podpořit.

The second stop was the spice garden and it was the highlight of our trip ‘cos we really enjoyed time we spent there. There is no entrance fee and you have your own guide who will show you the whole garden, tell you something about the spices and herbs and let you smell them. We found interesting to see how the cardamom, cinnamon, vanilla, ginger etc. grows. Before you finished the “tour” you will get a small massage by the local ladies. It’s also for free but we gave them a small amount of money ‘cos they deserved it. As the entrance is free of charge they expect that you will buy some products in their shop. We’ve read about it before so we were a little bit afraid that our guide will force us to buy as much as it possible. Fortunately it wasn’t the case of this spice garden he showed us the shop and let us be. But the products looked nice so we bought few of them.

 

 

Po návštěvě spice garden jsme už měly hlad a poprosily tuk-tukáře, ať nám zastaví na nějaké jídlo. Konstatoval, že v okolí nic osvědčeného nezná, ale že kousek je ještě tea factory neboli “čajová továrna” a na cestě od ní zná bistro s výborným lokálním jídlem. Tea factory funguje na podobném principu jako spice garden. Prohlídka se neplatí a spoléhají, že si pak koupíte nějaký z produktů. Ovšem tady na nás takový dojem narozdíl od spice garden neudělali. U vchodu nám přidělili slečnu, která nás provedla. Jako stroj bez emocí a nezúčastněně papouškovala pečlivě naučený text v anglictině a připadaly jsme si, že nás provádí robot. Navíc na ní bylo znát, že jí práce nebaví a nebo že už toho má dost. Jednotlivé fáze výroby čaje nás sice zaujaly, ale jak už jsem řekla, bohužel díky nezájmu a přístupu průvodkyně jsme koukaly být rychle venku.

At that moment we were really hungry so we asked our tuk-tuk driver to take us somewhere for lunch. He just said that he didn’t know any good restaurant near us so we should go first to the tea factory, which supposed to be our next stop, and then to his favorite restaurant with delicious local food. The entrance to the tea factory is also for free ‘cos they expected you will buy their products. This stop wasn’t as good as a spice garden – we had a super bored lady as our guide and even the tea making process was interesting we were happy to be out of there.

 

 

 

Po cestě jsme se konečně stavily do zmíněného bistra na jídlo. Viděly jsme, že našeho tuk-tukáře tam velice dobře znají, tak nám hned došlo, proč zastávku na jídlo tolik oddaloval. Většinou totiž mají s restauracemi domluvenou provizi, když přivezou turisty na jídlo. Tady to fungovalo na principu bufetu, ale jídlo nás bohužel vůbec neoslovilo. Měly jsme čočkový dhal, pálivé brambory a pečenou zeleninu, ale něco tomu prostě chybělo. Našeho průvodce jsme na jídlo pozvaly a ani nám nevadilo, že si tedy krom bufetu objednal dvě porce masa. Ovšem tady nastal další problém a důvěryhodnost našeho řidiče začala klesat k bodu mrazu. Viděly jsme, že se s obsluhou na něčem domlouvá, ale nevěnovaly jsme tomu pozornost. Když šla Kopejda zaplatit účet, na účtence (kterou jí ještě sami dali) si všimla, že jsou naúčtovány cigarety. Zeptaly jsme se tedy řidiče, jestli si vzal cigarety. Pouze z důvodu, zda nás obsluha restaurace nechtěla náhodou okrást. Tam člověk musí být opravdu stále ve střehu, protože se vás bude snažit někdo obrat úplně na každém kroku. Začal nám tvrdit, že o žádných cigaretách nic neví a ještě pomlouvat obsluhu, že to tak dělají schválně na turisty a doufají, že si toho nevšimnou. Ovšem když jsme vypadaly, že se díváme zrovna jinam, cigarety vytáhl z pod čepice na stole a podal je pokladnímu. Ten jen soucitně rozhodil rukama. Takže nám bylo jasné, že ne obsluha, ale on se nás snažil okrást. Což fakt nechápu, protože my bysme mu ty cigarety koupily, i jsme mu to říkali. Pak nám v tuk-tuku dával ještě přednášku o tom, jak nekouří a jak se restaurace snaží okrádat turisty. Věděly jsme své, ale vzhledem k tomu, že jsme byly ještě poměrně daleko od místa ubytování, nechtěly jsme se hádat a spíš to ignorovaly.

When we finally stopped for lunch at the super-extra-great local restaurant we noticed that our tuk-tuk driver knew the staff very well. So that was why we had to starve for such a long time – he was waiting for the restaurant where he could get some commission from his tourists. The food wasn’t anything extra – there was all you can eat buffet with few veggie meals like a dhal, spicy potatoes some baked veggies etc. But nothing special. We said to our tuk-tuk driver that his lunch is on us and were ok with the fact that he ordered two extra portions of meat. And there came the moment when we started to think about the trustfulness of our tuk-tuk driver ‘cos he started to explain something to the restaurant staff. When Kopejda paid for the lunch she saw a cigarettes on the bill so we asked the driver if he had ordered it. He tried to look surprise and told us he didn’t know anything about cigarettes – and then took the cigarettes under his cap and gave them back to the staff. So he wanted our money not the staff of the restaurant! We couldn’t understand it ‘cos it wasn’t a problem to buy him cigarettes as we told him. He was trying to save the whole situation with some stupid story but we knew where was the truth.

 

 

 

 

Pak přišel problém v podobě toho, že chcípal tuk-tuk a nešel nastartovat bez roztlačení. Takže jsme musely zajet do opravny po cestě, kde vyměnily nějaký díl. To už jsme mu řekly, že přesto, že jsme měly domluvený celodenní výlet, rády bysme se už vrátily zpět na ubytování. Přemlouval nás ještě k návštěvě nějaké řeky a muzea, ale dopadla na nás únava, jelikož cestování v jeho dosluhujícím tuk-tuku bylo fyzicky dost náročné. Po několikáté jsme mu řekly, ať nás zaveze na ubytko. I přesto nás vzal ještě k oné řece, kde se vyloženě umývalo pár místních, byla téměř vyschlá, všude se válely odpadky a nevábně to tam smrdělo. Pak už jsme ho konečně přesvědčily, ať nás zaveze domů.

After leaving the restaurant our tuk tuk broke down and we had to go to the “car” repair shop. It was already enough for us so we told our driver to take us home. He tried to convince us to finish our trip but we were tired from the uncomfortable tuk tuk ride. Although we told him to go back to Kandy he took us to some stupid river where some locals were doing their daily “shower” routine. There wasn’t so much water in the river but a lot of garbage. After this smelly stop we finally convinced our driver to take us home.

 

 

U domu jsme mu navrhly, že vzhledem k tomu, že cestu končíme o několik hodin dříve, dáme mu poměrnou část z ceny, kterou jsme si dohodly, protože má stále dost času jít si vydělat tak, jako každý den. K tomu by se hodilo říct, že když nás den předem přemlouval k výletu, nelíbila se nám cena s ohledem na nabízené služby. Již dříve jsme se zařekly, že takové výlety nikde absolvovat nechceme. Navrhl nám tedy, že mu zaplatíme podle toho, jak se nám výlet bude líbit. Což mi přišlo jako fér nabídka. Samozřejmě bez výše zmíněných několika problémů a pokusů nás podvést, bych mu zaplatila dohodnutou cenu bez reptání. Začal dělat totální scény, že je otec od rodiny, že mu máme dát celou částku, že není jeho problém, že nechceme pokračovat. Snažily jsme se mu vysvětlit, že má stále spoustu času vrátit se na své místo, kde každý den vozí turisty a taky že nám při domlouvání výletu několikrát úmyslně lhal. Dnes se nás snažil podvést, a to se nám opravdu nelíbí. Nehledě na to, že by měl nejdříve zvážit nabízení výletů vzhledem k velmi špatnému technickému stavu jeho tuk-tuku, protože pak se výlet stává o to víc neatraktivním. Cesta byla opravdu náročná. Tuk-tuk hrozně smrděl výfukovými plyny, při řazení se hrozně zasekával, takže jsme měly omlácená nejen kolena. Tím, že už nedokázal jet vyšší rychlostí se přepravovací doba hodně protahovala. Všechny ostatní tuk-tuky nás předjížděly mnohem vyšší rychlostí. Potom dokonce začal brečet a hekat a furt argumentoval tím, že nemá peníze a že nás teda chce vozit ještě dalších x hodin, ať mu pak dáme celou částku. To nepřicházelo v úvahu, ale delší čas jsme se s ním už přetahovat nechtěly. I přes naše přesvědčení jsme mu daly celou částku, hlavně ať se ho zbavíme. Však ona si ho karma najde.

When we came to our accommodation we suggested to the driver to give him a discounted price of the trip due to the fact that we finished it earlier than was the plan. At this moment I would like to mention that when he offered us the whole day trip he said to us that we could pay him the price depending on how much we would like the trip. And this I found fair. Without his attempts to deceive us I would pay the whole amount without any problem! Of course that he didn’t like the idea getting less money so he started with the story that he was the man from the family and it was our problem that we didn’t want to finish the trip etc. We tried to explain to him he had plenty time to find other customers ‘cos it was early afternoon. And he lied to us about the elephant village and the “cigarette affair”. And btw the tuk tuk ride itself was terrible ‘cos probably he had the worst tuk tuk ever! But nothing helped. He even started to cry! So we gave him the whole amount to end this stupid one man show. Karma is a bitch, right?

 

 

Ovšem toho jsme litovaly jen chvíli po příchodu na pokoj. Zjistily jsme, že nám chybí nějaké peníze v peněžence… Nejednalo o žádnou závratnou sumu v CZK, ovšem na místňáka celkem slušný nepoctivý výdělek. Pořád nám nešlo do hlavy, kdy se mohl zmocnit peněženky, která byla v batohu a ten jsme měly stále u sebe… A pak nám to docvaklo. Když jsme koupaly v řece slona, ochotně se nabídl, že batoh a foťáky podrží, ať je neutopíme. No a když jsme drhly slona, tak si šel odskočit na “malou”. Nechápu jak se nám v takové rychlosti dostal do peněženky. Kopejda v té době měla stáhlou v mobilu aplikaci, do které zadávala veškeré naše výdaje, takže jsme měly přehled o každé utracené rupii. Proto jsme se rozhodně nemohly přepočítat nebo splést. S tím totiž souvisí i to, že se mi záhadně ztratil svetr. Při příjezdu do sloní vesnice jsem si ho sundala a nechala ho v tuk-tuku. Když jsme při jeho opravě vystoupily, Sina vevnitř něco přeskládával. Když jsme dorazily domů, před odchodem jsme celý tuktuk prohlédly, nic tam po nás nezůstalo, vzadu měl své věci Sina. Až po příchodu domů jsem se začala po svetru shánět a vybavily jsme si, že před opravou tam byl, pak už ne. Nechtěly jsme ho však podezřívat i z krádeže svetru a myslely si, že ho jen omylem dal ke svým věcem a až na to večer přijde, tak nám ho přiveze. Přece jen jsme očekávaly nějaký vděk, když jsme mu zaplatily částku za celý den. Navíc ho mohl nechat u domácích, kteří byli celý den doma, což on věděl. Ovšem ani večer a ani celý příští den nám svetr nepřivezl. Jenže potom nám to došlo. Nemohl svetr přivézt, jelikož mu určitě došlo, že už víme o ukradených penězích z peněženky.

We regretted our decision just few minutes after entering the room. We found out that some money is missing from our wallet! Not a big amount for us but quite nice income for local guy. We were wondering when he stole it and then we realized he took our bag before elephant bath and then disappeared for a while. We were using an app counting our expenses so we couldn’t be wrong with the missing amount. So sad to say that money wasn’t the only thing that was missing. My poor sweater disappeared as well. After elephant village we left it in tuk tuk’s back seat but Sina, out driver, put some craps there later so we couldn’t see it when we were leaving the tuk tuk. But ok, we didn’t want to accuse him of stealing my sweater without any proof. Maybe he would find it and bring it to our place ‘cos he knew where we lived. But surprise surprise he didn’t! Probably ‘cos he was aware we knew about the missing money. Great.

 

Jak už je asi z vyprávění patrné, výlet se úplně nevyvedl dle našich představ. Ale braly jsme to jako jedno velké ponaučení. Na naší pokračující cestě Srí Lankou jsme si na své věci dávaly daleko větší pozor a přesto, že se nás někdo snažil podvést nebo okrást ještě nesčetněkrát, už jsme nenaletěly. Teď už se tomu víceméně usmíváme, ale tenkrát to pro nás mělo hodně hořkou příchuť. Doufám, že naše výletní fiasko pomůže aspoň někomu z vás, nenechat se napálit tak, jako my :).

After telling our story you probably guess that it wasn’t the trip we expected. But we take it as a lesson after that we gave more attention to our belongings. Now it’s a funny story but the trip had a bitter end for us. And we hope our experience with this stupid overpriced trip will help someone not to swallow the bait:).

 

Z Kandy jsme odjely do Elly, která se pro nás stala jednoznačným highlightem a nejoblíbenější oblastí celého tripu. Kam jsme se všude vydaly a proč jsme si pobyt nakonec prodloužily, se dozvíte už brzy v dalším chystaném pokračování :).

Next stop was Ella a small town in the mountains that became the highlight of our Sri Lanka trip! Where we have been and why we extended stay there you can find in upcoming article:).

 

Mějte se krásně!